Úvod |  Přihlásit
 
Košíkářství Pavel Procházka [home link]

Košíkářství Pavel Procházka

O výrobě a zpracování proutí

Historie Loupání VAŘÍRNA

Ze začátku si košaři vařili proutí každý doma sám v kotli. Kolem roku 1870 postavili bratři Apolinářové na Granáčku (HAVLÍČKOVĚ TŘÍDĚ) vařírnu proutí. Říkalo se jí Kotlina. Byla to bouda z vepřovic se širokým jehlancovitým komínem a měděným kotlem asi na 120kg zeleného proutí.

Historie- Postup mízování

Košař si při loupání prutů pomáhá ručním dřevěným rozštěpcem kovovým usazením ve špalku, nebo později na železných stojanech (zvaných koza). Těmito nástroji se loupe jak proutí vařené tak proutí mízované. Za mízy se vrbový prut zbaví kůry snadno. Když vrbový prut uschne, postavením do vody rychlo ožívá a žene do mízy, proto je umělé mízování proutí za přírodního počasí snadnou záležitostí teplé přírody. Toto mízování spočívá ve svázání opracovaného proutí (tzn. zbaveného přebytečných větviček, přetříděného a rozděleného podle délky 120 – 180 a více cm) do úhledných otépek které se staví jedna vedle druhé do železných či jiných ‚van.‘ Tak aby stály po celou dobu mízování ve vodě. Délka mízování závisí na teplotě a době která uběhla od sklizně proutí. Až proutí pustí mízu a je připraveno k loupání použije se již zmíněných nástrojů.

Historie vaření

V zimě je mízování obtížnější, vyžaduje alespoň teplou místnost, zde ale většinou proutí překáží a proto se používá obyčejné vaření. Změklá kůra vařeného prutu se loupá také snadno, ale vařením se z kůry vyloučí barvivo, které prut zbarví do červena. To je dnes požadováno za žádoucí, ale dle některých záznamů tomu tak vždy nebylo.

Historie zpracování

Někdy je také potřeba prut zjemnit dá se naříznout štípákem rozštípnout na několik proutků a ty se zase dají zušlechtit hoblíkem na proutěné nudle, pásky řečené otáčky, ale v řemesle obyčejně zvané šény a po morkovském šlém. Zvlášť upravenému hoblíku se říká hoblík na šlem.

Historie nářadí košíkáře

Toto náčiní je velmi jednoduché, protože nejdůležitější jsou ruce košíkáře. Používáte-li stoličku  na kolenou má desku. Vrstvu napleteného proutí stlouká občas železem  taková práce se nazývá stloukaná. Dále používá šídlo  čili špicu, nůžky , čistič čili puc , nůž čili knép  a někdy i perlíček .

Historie začátek dárkových košů

Kolem roku 1931 vstoupily na trh oválné květinové a dárkové koše zvané ‚dárkáče‘  Charakteristické hutným lehkým obloukem.

Historie vařírna

Stará Kotlina na vaření proutí na Havlíčkově třídě zdaleka nemohla stačit potřebě, byla proto roku 1930 zbořena a postavena nová prostornější vybavenější a z pevného matariálu u rybníka Ovčáka. Společenstvo košíkářů do ní tenkrát investovalo 80 000,-Kč

Historie mízárna v Morkovicích


V roce 1925 postavilo košíkářské družstvo (založeno 1921) umělou mízárnu, loupárnu a sušárnu proutí nákladem 160 000,-Kč. Plocha bazénu činila asi 110 metrů čtverečních a v jedné směně bylo možno vymízovat 170 -200 centů zeleného proutí. Ústřední topení ohřívalo vodu v bazénu i vzduch mízárny a postřikovací aparatura udržovala náležitou vlhkost proutí i atmosféry.

Historie stroje na opracování

Roku 1927 sestavil stroj na hoblování proutí Jan Adamčík. Osvědčil se. Ještě předtím daroval Moravský zemský výbor Společenstvu košíkářů první stroj na štípání a hoblování proutí. Horší to bylo se stroji na loupání proutí, byly sice velice žádoucí, ale proutí poškozovaly a nebo byly pomalé a tím málo efektivní. Myšlenkou výroby se zabýval za Rakouska uherska kaplan Přecechtěl. Měl mít gumové válce které měli kůru rozpuknout a drátěná vaziva ji měli stáhnout. Bohužel měl nedostatek peněz i času. Roku 1930 si objednala firma A.Bleši loupací stroj Luba Rekord z Německa. Tento stroj měl však příliš otáček, takže bylo nutné instalovat zpomalovací kolečko. Tento stroj poté vyrobil zámečník A. Mucha v počtu 5 kusů. Tvrdilo se, že nahradí 20 ručních loupačů. Proutí sice loupal, ale přeci jenom nebylo možno zabránit jeho poškozování. Mnohem nadějněji se jeví stroj M. Hýska ze Slížanské ulice. Nahradil rozštěpcový válec systémem pérovaných kuželových vrubovaných kovových válečků jež celkem dobře kůru mačkaly i stahovaly.

Historie loupacího stroje po roce 1957

Potíže se strojem však pokračovaly i nadále, zkoušely se různé typy domácího původu. V roce 1959 byl dovezen stroj z Německa a v roce 1960 byl vyroben opět jiný, dle dokumentace z Bulharska. Žádný z těchto prototypů však nepracoval dokonale, ale alespoň trochu ulehčily práci loupačů, kteří stejně museli proutí doloupat ručně.

Historie vařírny

V roce 1953 byla vařírna součástí podniku ZADREV (vznikl osamostatněním se z národního podniku ZADREV) označena jako výrobní středisko K-vařírna proutí, měla 7 stálých pracovníků.

Historie dárkových košů v ZADREVU

V tomto období se vyrábějí z různého materiálu jako je proutí, vrbové šény, hadička i profil PVC. Jsou v různém provedení a v různých velikostech. Dno je převážně oválné a jeho velikost se pohybuje od 13 do 50 cm. Těchto košíků se vyrábí na 20 druhů.

Historie sadba příprava půdy v roce 1903

Sadba probíhá okolo rybníků, podél stok a příkopů polních i lučních. Na těchto místech se pokládá za zbytečné upravovat půdu. Nařežou se co možná největší kůly a zatlučou do země ve vzdálenosti asi 1m jednou nebo dvěma řadami. Souvislá pole vrby nejsou příliš obvyklá a pokud ano, tak většinou jsou zadušeny trávou a předčasně zajdou. Vrba bývá také často zničena dobytkem při pastvě a nebo vyřezána ‚toulavým pletákem‘. Příprava pole - délka sazenic asi 30cm dle dosavadních zkušeností hloubení půdy na 50cm.

Historie loupání 1903

Loupání, po vaření i mízování se v jiných zemích takřka neprovádí. Proutí se vaří ve velkých měděných kotlích, které jsou primitivně zazděny v zemi. Kotle jsou vlastnictví obcí nebo Společenstev košíkářů. Proutí se vaří buď syrové nebo zaschlé (od toho se odvíjí doba vaření 3-6hodin). Voda se nejprve přivede do varu a pak se do ní ukládá proutí, které se potom snáze loupá. Takto vařené proutí není třeba ihned loupat, vydrží ještě 14 dní v kůře, musí se však chránit proti vyschnutí. Proutí nabývá barvy červenohnědé pouze rakovice zůstává nažloutlá. Tato úprava je dražší než loupání v míze neboť se počítá 1cent uhlí na 1 cent loupaného proutí. Obyčejně se topí vrbovými odpadky, nebo usušenou kůrou. Dokonalejší je vaření parou. Děje se ve velkých víkem opatřených kádích, vodou naplněných, do nichž se zavádí pára. Vodu rychle ohřívá a udržuje v prudkém varu. Proutí takto vařené zůstává téměř bílé. Následné loupání provádíme sklíčidlem. (dračkou)
železnou nebo dřevěnou do země zaraženou Proutí sklíčidlem protahuje jeden silnější dělník, odrhnuté proutí loupou 2-3 dělníci nebo děti. Při loupání se proutí rozděluje na 3-4 druhy - pruty chybné, zvlášť rozvětvené ,ostatní na 3 délky - nejkratší 40-100cm, střední 100-150cm, nejdelší od 150 cm a více. Nejslabší proutí se platí nejvíce poněvadž je s ním nejvíce práce. Nejdelší je obvykle o 30% levnější než proutí kratší. Po oloupání se proutí rozprostírá na rámy z latí a tyček, tak aby uschlo. Přitom je děti obracejí, čím rychleji uschne, tím bělejší zůstane. Jakmile proutí uschne, sváže se do otepí a rozestaví v krytých místnostech kde dosychá. Poté se sváže do otepí, které se skladují v suchých a temných místnostech. Stejně se postupuje i u proutí vařeného.

Historie výsadba – rok 1929

Řízky musí být řezány z jednotlivých prutů. V roce 1903 naopak sázeli i z řízků vrb dvou až tříletých. Řízky řežeme z proutí sklizeného v době vegetačního klidu. Při řezání je nutno dbát aby řez byl hladký a kůra nebyla poškozena. Řežeme nejlépe ostrými nůžkami. Také se řežou pomocí speciálního stroje. Při řezání je nutno, aby byly horní konce vždy kladeny jednou stranou, neboť řízky se zapichují spodním koncem do země, očka musí směřovat vzhůru. Vzdálenost řádků od sebe je 50cm a vzdálenost sazenic 20cm. Řízky nezatlačíme úplně, ale tak, aby asi 3cm vyčnívaly. Někdy je možno sázet řízky vodorovně do brázd. Sázení celých prutů se nedoporučuje.

Ošetřování

Nejdůležitější prací je okopávání. Nejen, že jím zničíme plevel, ale také přivedeme do půdy vzduch. Dále také vylepšování mezer novými řízky. Nesmí se zapomínat také na
pravidelné hnojení.

Sklizeň

Řez proutí provádíme každoročně a to již první rok výsadby. Řezání je nejlépe provádět po opadání listí. Za sněhu se nedoporučuje řezat z důvodu lámání prutu a také proto, že by jsme neřezali u babky (kmen) a vznikaly by velké pahýly. Pozor v prvním roce se řeže nůžkami, poté se může řezat nožem aj. Řežeme každý prut zvlášť. Odřezané proutí se nechá ležet v hrstích do večera, tak aby oschlo.V poslední době se sklizeň proutí mechanizuje a sklízí se upravenými žacími stroji s rovnou žací lištou. Stroj sice ulehčuje práci, ale vyžaduje rovný terén.
zpět
 | Úvod |